Česky English

 Mater Slavorum 2

Sobotní ráno a uvolněná nálada, která dává napovědět, že mě čeká pohodový den. Sbalil jsem si nástroj a o něco více proviantu než obvykle, protože po dnešním koncertě v Žilině spíme na tamní chatě. Den uplynul nad fotkami a zdrojovými kódy jako bezcenná myšlenka, nachýlila se šestnáctá hodina a já mohl vyrazit. Na dnešní štaci jedu v počtu jeden kus severní trasou (pro usnadnění se označím jako SKUPINA A). SKUPINA B, tedy Brňáci už jsou na cestě trasou jižní.

Navigace mě vede na Bumbálku. No budiž, ta cesta Beskydami v deštivém soumraku má něco do sebe. Z přehrávače se libě linou staří CANNIBAL CORPSE, v autě je klid. Nikdo nemá nemístné poznámky a nesviní mi zadní sedadlo „mekači“. Na tohle by si jeden zvykl, heh!

Žilina na dohled, to jsem zvědav, jestli budou komplikace. „Jeďte rovně,“ sděluje TomášTomáš. Rád bych, ale kýho šlaka se z rychlého pruhu stal odbočovací doleva. Vpravo se už štosují jiná auta, takže holt musím doleva. Nevadí, v jedné z těchto křivolakých uliček se otočím. Tma, nikde ani živáčka. Zastavuji, lehce couvám do jedné odbočky, abych se otočil bez velkého popojíždění, a kde se vzalo, tu se vzalo, policejní auto. A hurá ke mně. „Dobrýděňpánšo­férpředložtedo­kladyodvozidla­.“ (Jak je libo, zde jsou.) „Páššoférvietě­akájetutajznač­ka?“ (A do pytle, ta ulička, kam stojím do třetiny zadní části auta je jednosměrka. Tak to jsem zvědav, jestli mě pochopíš, nebo budeš typický pohlupavec, který bude dělat problémy. Eura nemám a kartu asi nebereš? Nu což, zkusím to dohodou.) … „%#$%%$#^%^&{&} &&{ €¶||\!$#!@!@#“ … Zabralo to, byly mi vráceny doklady, pokrčil jsem rameny a pokračoval v jízdě. Viděl jsem už ledaco, ale rozumný žandár stál přede mnou poprvé, chicht.

O pár minut později parkuji a hledám klub. Ha, tam jde skupinka metalistů, hurá za nimi. Vše by šlo fajn, kdybych je nedohnal a oni se mně nezačali vyptávat, kde je tu Smerr klub. „To bych taky rád věděl.“ Nezapojuji se do hovoru, jen poslouchám, kdože tam dnes má hrát. Ano, samozřejmě, vyjmenovali všechny kapely kromě Heiden – spadl mi kámen ze srdce, už jsem se lekl, že bychom si měli zvykat na všeobecnou známost a popularitu. No nic, takže nazpět – po nasměrování kolemjdoucími tentokrát na jistotu. Klub nalezen, auto schováno do dvora, u nealkoholického Zlatého bažanta očekávám příjezd skupiny Bééé!

Den se se dnem sešel a před námi byla další akce, slovenské město Žilina a společné pódium s přáteli Hromovlad. Smůla se ode mě pořád jaksi nechtěla odlepit, tentokráte jsem se zasekl „až“ na hlavním nádraží, kde jsem po 15ti minutách stání zjistil, že se o 50m dále opravuje trať a šalina tudíž tudy nepojede, inu proklel jsem svět a vyrazil pěšky na další myslitelnou zastávku – ano, nabrali jsme tak tradiční akademické zpoždění. Po přivítání s Tomem a Einskem ve formě mávnutí rukou jsem se namáčkl do přeplněného vozidla a vyrazili jsme na cestu.

Zvláštní to tentokráte bylo v tom, že jsme do klubu dorazili po částech. Brněnské jádro ve voze Škoda Fabia (pro usnadnění ji označuji SKUPINA AB) a ostravský přívažek v Natálce (tedy SKUPINA BA). Pravdou je, že je to čistě rozlišovací označení, ale zároveň dodávám, že je v tom i mnoho hodnotícího. (Je-li to čistě rozlišovací hledisko, tak bych byl rád, abychom se drželi mého návrhu.) Což o to, všechno to mělo své výhody – lepší rádio, mnohem mnohem lepší hudební výběr atpod. Ale mělo to bohužel i nevýhody – největší z nich byla absence, sic vachrlatého ale přece jen celkem spolehlivého, systému TomášTomáš. Ten byl pro tentokráte nahrazen papírem s velmi skromnou mapkou a popisem cesty, no co už. Kilometry ubíhaly, písničky taky (HORKÝŽE SLÍŽE, VYPSANÁ FIXA, MÖTORHEAD) a za noci a zvuku „God save the Queen“ jsme přijeli do Žiliny kde, jak jsme očekávali, nastanou potíže – a taky jo!

Ztratili jsme se asi po 2 minutách a následující půlhodinu jsme v tomto intervalu střídavě popojížděli, stavěli a hledali v mapce kdeže to vlastně jsme. Poté co jsem skupině AB udal směr do zákazu vjezdu přišla má chvíle: nějakým záhadným způsobem jsem konečně zvolil směr správný a my se skutečně octli Na bráne – ulici znamenající cíl naší cesty (kolegové vám možná budou tvrdit, že moje role v hledání směru nebyla tak zásadní, troufalejší možná řeknou, že prostě kecám, ale to prosím neberme ve zřetel). Zatímco Einsk stál u auta, zaparkovaného na zákazu stání, Tom a já vyrážíme najít onen klub což se kupodivu podařilo velmi snadno. Za chvíli je vše vyřízeno, auto zaparkované v uzavřeném dvoře a my jsme v klidu a teple domova (rozuměj hluku a kouři Smerr pubu). Jak jsme zjistili skupina BA je už také na místě a tak z formálního hlediska nic nebrání odehrání našeho koncertu.

Rekognoskujeme terén, dáváme nějaké to pivko a pomalu se stahujeme do prostoru, který jsme po zbytek večera pojmenovali „front page“ (ne, fakt to nebyl backstage). Zde se setkáváme s dqíkem (který byl skutečně rád, že nás vidí), Slavfistem a jeho kamarádkou Sašou (která byla kupodivu zjevně také ráda, že nás vidí i přesto [nebo možná právě proto], že nás dosud neviděla nikdy). (Poznámka dq: Na příští štaci musíme začít vozit kobercovou pásku, nikdy nevíme, kdy se Sašenka opět objeví. Jéééj, Slavfist, malou díru v hubě hlavě má!) Do hracího času ještě nějaký ten čas zbývá tak rozpustile konverzujeme a nacvičujeme pěvecké vystoupení v podobě melodie z Fantomase (kterou by možná někdo mohl interpretovat jako parodii na Master's Hammer a věřte, byli bychom za to i rádi).

Kol 20:45 náš čas přece jen přichází a tak jdeme na prkna, která znamenají podsvětí. Po chvilce zjišťujeme, že je na pódiu šílené vedro a že zvukár nemá CD player, tudíž nebude intro – no co už, let's rock. (Zanechte naděje, kdož vstupujete!) Zprvu trochu zaskočené publikum na náš bigbít reagovalo velice dobře čímž jednoznačně vzdáváme hold všem pařmenům a pařmenkám, tleskačům a tleskačkám. Situace došla dokonce tak daleko, že jsme museli 1 song přidávat, což nás poněkud zaskočilo. S tímhle totiž nikdo z nás nepočítal, a tak jsme s sebou měli tempové skicy jen na námi zvolený playlist. Zazněla tedy podruhé Katarze a my se spokojení, ale k smrti unavení, šinuli dolů z pódia.

Trochu si odpočinout, nanosit všechen ekvipment zpět do auta, poklábosit s přítomnými lidmi a hurá na chatu, kde jsme měli té noci nocovat. V záchvatu dobromyslnosti jsem se nabídl, že pojedu se Skupinou BA v Natálce, jak jsem litoval! Namísto pohodového „lezbijens endgej song“ jsem totiž musel celou cestu poslouchat dosti nepohodové Asesino. Na chatu jsme po menších komplikacích dorazili, rychle zvolili svoji cimru na nocleh a šli do „společenské místnosti“ na večeři v podobě guláše (který by se při správné teplotě jistě změnil v gulášovou pomazánku) a pivka Kelt. Večeři si užila zejména Saša, kterou jsme 15 minut pozorovali třást se smíchy se lžící v ruce – zřejmě chtěla zkusit svoji porci guláše metamorfovat na stav výše zmíněný. No, o nějakou hodinu později, jsme už leželi na pokoji a za doprovodu Cimrmanova Českého nebe usínali.

Probuzení v 7:30 bylo kruté, ale pořád to bylo lepší než celou noc cestovat zpět do vlasti. Sbalili jsme se, naskládali se do aut a hurá každý do své postele. Skupina BA nás opouští již ve vesnici pod chatou a tak se o jejím cestování nebudu zmiňovat. Nám cesta kupodivu celkem utíkala, zastavili jsme u benzínové stanici minout poslední éčka za něco k snídani, kde ještě proběhlo „fó pá“ s obsluhou. Totiž paní prodavačka chápala moji větu „Kurva, kde to zase je – proč já to nikdy nemůžu najít.“ jako stížnost na neuspořádanost zboží v jejich benzínové stanici (ve skutečnosti jsem jen nemohl najít drobné mince) – vzniklou situaci se mi naštěstí podařilo vysvětlit, aniž bych dostal pěkných pár na pamětnou. Cestou se usadilo tradiční téma, vyhnané tentokráte k absolutním extrémům typu „krocaní krk“ a v Brně jsme byli cobydup. Rozloučení se, sprcha a honem dospat deficit ze Žiliny. Děkujeme chalanom z Hromovladu ze skvělé přijetí, pokec a podmínky. Už teď se těšíme „nabudúce“. Hrom Do Toho!

Tak, a zas je klid. Tentokráte alou směrem na Třinec. Pak volnou jízdou přes kraj Odpadu – Kalů – Drobnohledů do Ostravy. Bol to taký fajný jazvečík. (Heideni, příště musíme počítat v metronomu s přídavkem. Sice si ho už nikdy nebudeme mít možnost zahrát, ale jen tak pro jistotu jej mít můžeme.)

Kverd a dq











Mater Slavorum 2



© 2009 Hellebrant.cz Naga productions HUATH deSIGN MARF