Blog

Den se se dnem sešel a před námi byla další akce, slovenské město Žilina a společné pódium s přáteli Hromovlad. Smůla se ode mě pořád jaksi nechtěla odlepit, tentokráte jsem se zasekl „až“ na hlavním nádraží, kde jsem po 15ti mintách stání zjistil, že se o 50m dále opravuje trať a šalina tudíž tudy nepojede, inu proklel jsem svět a vyrazil pěšky na další myslitelnou zastávku – ano, nabrali jsme tak tradiční akademické zpoždění. Po přivítání s Tomem a Einskem ve formě mávnutí rukou jsem se namáčkl do přeplněného vozidla a vyrazili jsme na cestu… »»

Typické páteční ráno, tedy lehce netypické. V 6:45 zvoní budík a já, mumlaje kletby, vstávám. Dnes to do práce nemám daleko, jen do vedlejšího pokoje a pak VPN tunelem na firemní server, kde už čekají úkoly pro dnešní krátký den. Telefony, e-maily, „jasně, ty statistiky hned budou.“ Cože, to už je tolik? Za dvě hodiny mám sraz v Brně, tak dobře. Na záda připravenou basu, do ruky tašku s proviantem, za ucho BT handsfree (jsem koneckonců svým způsobem ještě v práci) a jede se. „Blbče, což takto si vzít i klíče od auta,“ říkám si před domem. Tak znova … »»

Ostravské ráno, ospale třepu s telefonem, „sklapni, hajzle, já vím, vstávat a do Brna.“ Nasadit oči (tvrdé kontaktní čočky), sbalit vše připravené a vyrážím, v deset mě čeká Kverd. Cesta probíhá ve standardním poklidu, snad zhruba 20 km před Brnem si říkám, že mi stále nepřichází očekávaná SMS z práce, že on je ten telefon vypnutý? A taky že jo, ač zdánlivě běží (mám MDA, na noc vypínám jen GSM modul [to je tak, když si lidé na noc vypínají mobil pro strýčka Příhodu pozn. Kverd]). No nic, nahazuji tedy vše vypnuté a píp: „Vezměte si teplé oblečení, dost tam fouká. Kverd.“ Hm, to jsi nemohl napsat dříve, říkám si a parkuji před „Zákopčaníkovým“ domem … »»

Pátek 26. 6. pro nás začal cca v 9:30 ráno, kdy na můj byt neurvale zvoní dalias. Vítám ho ve spodním prádle vřelými slovy: „Co tady děláš?“ Princezna se totiž malinko zapomněla ve sprše, čímž vznikl (asi už tradiční) časový skluz. Dožehlím tričko, dopíjím ranní kávu, loučím se s kočkou a vyrážíme přes trochu zacpané ranní Brno směrem k Tomově obydlí. »»