Zjevení

Vlahý podvečer a v něm cesta -
za tebou, do dáli,
čekání, počitek a jeho část šestá -
průvodci, ti občasně stálí.

Strávíme spolu noc -
ty přijdeš, ach tak elegantní;
jsa úšklebkem slíbám tu Moc,
když touha zlobou je pregnantní.

Šaty tvé černé, stuha šedá
sepíná vlasy, bělostná pleť.
Zkoumavý pohled již více nedá,
že popřena barva - v poznání hleď...

Pavučiny soumraku na nohou -
toužebná promítnutí za sítnici
v zrnka podchycení pomohou
rozdrolit vizi sílící (šílící)...

Tak krásná, tak čistá!
Jemnou a uhlazenou chceš se zdát?
Postojem nezlomným přicházím zblízka,
je třeba výrazu formu pod Vůlí dát.

Ach, smýšlíš, zda jemným budu dosti?
Ha, lhářko naivní čistoty.
Vítej za zraky v mé cele z kosti,
promítnuta do špíny jistoty.

Polovinou zraku skrz tebe hledí
idea sladkého chtíče,
zde znásilnění všech konvencí sedí
v kobce, k níž získávám klíče...

Vzývání. Teď běsy tkána -
sebe sama pozřeš ještě ráda.
(Dotvořena sténáním z rána,
kdy ukáži ti výsledkem záda.)

Z nebes pozvolna snášen prach,
v prostor kubický do dlani.
Trhnutím opanuje tě mrazivý strach,
když zatančím si s kosiskem doznání.

Nyní již vážným, chmurným tvůrcem,
zde paprsek a tamhle temnota,
znásilnění, úpadku strůjcem,
když na cáry trhána, tatam je prostota.

Z trůnu sterility celek je sražen,
cejch hloubky vyřezán v hruď
závěrem pak žaludek stažen,
a ty, dodýchávající, prázdná suď.

Třicet a šest bodných ran -
zachycení, v nich světlo a stín.
Do galerie výsledku ďábel je zván -
pachuť pohledu z otrávených vín.

...

Tak, společná temnota svého jitra vítá,
ty zalitá krví - ortel cesty spisuji...
...levou rukou úpadku zbita -
ty děvko, nenávidím tě! Též miluji...