česky /  english
Ke stažení Stezky Zápisy poutníků Zachycení Zjevení Řádky Tóny Hyperborejci Uvítání

Tóny

... v kruhu Veškerenstva ... (CD 2006)


Sága o neuchopitelné ryzosti

(HD / dalias qelhma, Radalf)

Kéž má duše proudí zpět do dávných časů,
pod zšedlou mrazivou oblohu do nitra bez konců.
 
Kéž mohu prožít své sny ve spleti černých kmenů,
prohánět se kraji na křídlech démonů...
Rozetnutí smyček prý spasitelů národů!
Hroutí se zdi zvonic, pod rzí vyzvánění utichá.
 
Torza dohořívají, plameny lační po nebesích.
Pryč se vším slabošstvím! Zaznívá nahá pravda!
 
Úšklebek antihodnotám, trůnu malého já!
 
Sláva lidstva pohřbená tunami prachu z hvězd,
slzy Země pryštící z ran Znásilněné
Po spirále cestou Veškerenstvem,
tichým lůnem krajin, kde sídlí má duše!
 
Sága o neuchopitelné ryzosti – hyperborejská touha!


Kde je lidstvo?

(HD / dalias qelhma, Radalf)

Bezútěšnost pozdního podzimu
promlouvá jazykem havranů –
tak nečistá, špinavá,
jako bahno lží, v nichž se topíš.
 
Rozdrcen mříží, krvácíš.
Na křídlech dogmat proklínáš rány,
tak ubohý a ztracený v chorém bytí,
kdy tělo čeká chladné ostří – nutnost zaplatit...
 
Kde je lidstvo?
(Ó, ve jménu dvounohých – in nomine homo...)
 
Nikdy není možné pochopit
euforické ticho sledované bouří –
lhostejnost těm, jež neslyší
překrásných zpěvů stromů...
 
Nikdy není možné pochopit
euforické ticho sledované bouří –
za zády ti, jež nevidí
podaných rukou Znásilňované.


Manifest vědomí

(HD / Radalf)

Kterou cestou Veškerenstvem mám se na pouť vydat?
Živelností pro spásné snění
či běsy ku naplnění?
Svoboda jen pro plameny –
toť představa lživá!
 
Odvahu nalézti a spatřit hřbet hyeny,
jež dáví naše duše, toť manifest vědomí.
 
Konání ku Pravdě jako zlatá nit se pnoucí –
střídmostí prozářit stíny,
v hrobkách snící nefilimy,
probudit vně niternosti – ideály jsoucí.
 
Manifest vědomí!
 
Je mou vůlí člověka zříct se kůže vlka.
Je mé krve údělem po klenbách chrámu stékat...
 
Manifest vědomí!


Hyperborea

(HD / Radalf, dalias qelhma)

Cáry samotných galaxií
drceny příboji zpěněných vln,
škvařeny v titánských plamenech
neuchopitelné síly.
 
Kraj ryzí přirozenosti,
za mlhovinami barev podivných.
Tisíce časů tam i zpět
nabývá tvarů v živých snech.
 
Hyperborea, naše otčina ztracená!
Hyperborea, naše otčina zapomenutá!
 
V závoji kosmické mlhy
umírá pod tíhou planet.
Ni šance ku znovunalezení
lidskostí z dnešních dnů.
 
Není země krásnější, za mrazy spalujícími!
Není moci vznešenější v krajích, o nichž lidstvo nesní!


V obraně državy prastarého

(HD / Radalf, dalias qelhma)

Hlas dávných bohů promlouvá vřavou nových válek.
Za nesmrtelný plamen živený skutky z nás,
v sounáležitosti a bratrství bráníme brány naší říše –
pro vítězství Znásilňované nad červy moderní doby.
 
Bez slz skrápějících stíny mrtvých,
s moudrostí skrytou v kůře stromů.
V půdě živící staré kořeny
ulpívá vznešenost našich krajů.
 
V obraně državy prastarého,
hyperborejská touha vede nás!
 
Černý oheň sežehne trosky hodnot falešných,
věčné lesy opět vyrostou na plodech války idejí.
Pro návrat pod klenbou hvězd vládnoucích,
vědomých nekonečnosti a hodnot odkazů.
 
V obraně državy prastarého,
hyperborejská touha vede nás!


Zrod a zánik

(HD / dalias qelhma, Radalf)

Co minulým ctěno, dneškem špiněno,
tiše duši ku šílenství pálí –
ač v zapomnění pradávno pohřbeno,
místa svého stále má – nad hvězdami v dáli.
 
Co ztratilo se očím, stokrát popíráno,
když hledáno je v ráji, kde falše znějí –
z mysli vyháněno a snům odnímáno,
o tom již jen černé vichry tajnosnubně pějí.
 
V kruhu Veškerenstva!
 
Až paprsky v prach plevel spálí,
až zhroutí se sochy, (ty) bez zásluhy – plané,
s novým kruhem probudí se síla
a pravý Oheň na svém místě vzplane!
 
Až smrt utiší kroucení červů,
na jejich cestě prý za spásou,
z hlubin sopek – v jejich očích,
salamandři zjeví se – celou svou krásou!


Černý popel

(HD / dalias qelhma)

Černý popel tiše chladne,
sledován zraky zůstavších,
konečně lhostejných...
Zbytky dýmu kouzlí obrazy,
lze v nich číst...
Nepokořeno,
však na kolena nesraženi!
 
Zůstávám!


Zpěv bouře

(HD / Radalf)

Žár hvězd líně uvadá v hávu mračen divých,
chladný sílící vichr jest předzvěstí hněvu.
Křičí do všech koutů prachbídného světa,
aura nenávisti trhá nebesa...
 
Smrtící svit očí černých nebeských vlků
spaluje na popel hroudy věží sakrálních
s kříži na vrcholech, slabých a tak vratkých –
zrcadlo Veškerenstva ze střepů falešných.
 
Když zahalí se kosmos do nejhustější černi,
protkán pochodněmi, co syčí do všech stran,
po spalujícím nářku zelenají se hvozdy
a co na trůnu hnilo, je jen krmí hejnům vran.
 
Zpěv bouře!


Demiurg: „Bílý antikrist”

(HD / dalias qelhma)

Strnutí starých kostí,
za zády slepota očí,
co viděly více než dosti
ve spirále, jež běsy se točí.
 
Zkřížiti kotníky, jen rozpažit ruce,
vprostřed mysli planoucí –
sebou samým prokláti srdce,
zardousit lhostejnost chřadnoucí.
 
Pak pokynout číší napětí,
nechť čtvero hrotů lebkou proniká,
zaznívá křik, jež vábí prokletí
a s další čtveřicí trup se potýká!
 
„Stojím pevně zaklesnut...
Hořím utvářením k výšinám...
Krvácím proudem otevření...
S génii elementem létám...“
 
Chladný kov od nohou se plazí,
jak z ocele had tělo obtáčí –
jeho směr vědomím zamrazí...
Že opouští mě levou rukou postačí!
 
„Chuť nápoje Vůle...
Vůně spáleniště minulých...
Dotek, že skutečnost kol...
Naslouchám tónům, jež hovoří...“
 
Zrakem a duchem uváděných.
Bílý antikrist!


Zpátky

© 2004 – 2007 dalias qelhma
Mapa stránek • Webmaster
 • Webhosting
Valid XHTML 1.0! • Valid CSS!