Česky English

 PHANTOMS OF PILSEN 3

Na začátku nebylo nic …
Typické páteční ráno, tedy lehce netypické. V 6:45 zvoní budík a já, mumlaje kletby, vstávám. Dnes to do práce nemám daleko, jen do vedlejšího pokoje a pak VPN tunelem na firemní server, kde už čekají úkoly pro dnešní krátký den. Telefony, e-maily, „jasně, ty statistiky hned budou.“ Cože, to už je tolik? Za dvě hodiny mám sraz v Brně, tak dobře. Na záda připravenou basu, do ruky tašku s proviantem, za ucho BT handsfree (jsem koneckonců svým způsobem ještě v práci) a jede se. „Blbče, což takto si vzít i klíče od auta,“ říkám si před domem. Tak znova.

Svět je malý. Parkuji před Einskovým domem a ze zastavujícího passatu vedle mě někdo mává. „Co to sakra zase je? Aha, Erik, v pořádku, jede si pro CD.“ O chvilku později si ze vchodu paneláku vykráčí pan „Naga“ – šel pan Naga na procházku, vedl bígla na provázku. Bígla na hraní. „To koukáte, pane Naga, co? Tento sehraný příjezd jsme léta cvičili.“ CD prodána, bígl vyvenčen, můžeme na zkušebnu. Bígla jsme nechali v bytě na pospas jeho depresivním psychózám – páníček odchází. No co už, nezávidím ti tu převýchovu, Michale. Hurá na zkušebnu.

Tomova nepatrná a všepopisující vsuvka
Cesta do Plzně probíhala podle tradičního scénáře. Kverd měl zpoždění (v jeho přítomnosti se srazily dvě tramvaje), kluci byli na cestě na zkušebnu a moje maličkost na ně netrpělivě čekala. Už při nakládání aparatury se začal tok událostí stáčet směrem, kterým jsme zrovna nechtěli, a to pádem bubenické stoličky do kaluže, která byla v okruhu sta metrů jediná překážka v cestě ze zkušebny do auta. A pak také to utvoření dírky v igelitové tašce, která způsobila bez jakéhokoliv upozornění vysypání jejího obsahu.

V domnění, že příděl katastrof je již vyčerpán jsme naložili Kverda a vyrazili. Cesta byla vcelku prostá. Až na občasné škádlení Dalibora a na zjištění, že jeho super Tom-Tom navigace se nedobíjela (naštěstí se to podařilo opravit), jsme dojeli ve zdraví skoro na místo určení. Do klubu jsme vstupovali se zbožným přáním důstojného backstage, ale skutečnost byla úplně v jiných dimenzích. To, co se označovalo jako prostor pro kapely, by se dalo vystihnout snad jen přirovnáním, že i přístěnek pod schody, kde přebýval Harry Potter mohl hrdě nést označení prostorné haly. Jinak klub vcelku příjemný, typický sklepový útvar se schodišti a nízkými stropy o které jsem se co chvíli praskal do hlavy!

Samotný koncert proběhl nad očekávání. Už jen vstřícná pomoc od pořadatelů a lidí, co se starala o pódiové vybavení, nám udělala radost a ta se potom vlila do samotného vystoupení. My jsme si koncert opravdu užili a při pohledu do obecenstva se dá konstatovat, že to bylo oboustranné.

Cesta zpět se nesla v rytmu D1, který byl tu a tam přehlušen řehotem zadní řady (kterou okupoval Kverd a já) a bleskových reakcí typu: „Toš!“ a „Nešahej na mě!“ z úst Dalibora, který byl tu a tam připoután/nep­řipoután, zamčen/nezamčen a když mu zmizela i opěrka hlavy, to si, Vážení přátelé, nedovedete ani představit, co to s místním osazenstvem udělalo. (Nenávidím vás, příště pojedete v kufru a aparáty na zadním sedadle. Pozn. dq) Po příjezdu do Brna jsme se za Daliborova častování, že jsme HAJZLI a on musí jet ještě do Ostravy, rozešli do svých domovů.

A co na to Ferda?
Tohle víkendové koncertní miniklání, totiž pro někoho je jeden koncert za týden zcela normální jev (někdo by jistě hovořil i o tzv. slabém měsíci), ovšem pro HEIDEN je takhle častá koncertní aktivita jev nevídaný, nezačalo pro nás zrovna šťastně. O tom, jak se Hugo (akka dalias) dopravil ze své domoviny, informace nemám. Nicméně Brno bylo v době odjezdu opět zacukané takže se všechno počalo protahovat. Já jsem se zasekl na 25 metru od svého bydliště – šalina nejela – nakonec jsem obvolal kolegy, aby mě vyzvedli doma, protože prostě nejsem schopen dostat se na místo včas. Jak jsem zjistil posléze i oni měli své komplikace. Einsk vyválel svoji stoličku v kaluži – jediné kaluži široko daleko. Železné logo, poté co se vysypalo vprostřed zkušebny, bylo také ponecháno ladem a tak podobně. No z „méren“ do „bémen“ jsme nakonec vyrazili asi o půl třetí (tedy s hodinovým zpožděním). Tradiční otázka, zda budeme někde stavět, na sebe nalepila tradiční (nepravdivou) odpověď: „nebudeme“ a humoristický kolotoč na sebe navazujících odkazů na cimrmany, seriály a podobné kapelní radovánky se také roztočil do obrátek. Dalias „překvapil“ hudebním výběrem CITRON, WALTARI a GORGOROTH u jehož poloviny ztratil po zbytek dne právo rozhodovat o tom, co se bude hrát v jeho autě. Zastávka se samozřejmě konala, proběhlo občerstvení i vyvenčení a pokračovalo se.

Zapnutí navigace TomášTomáš a rapidní snížení levelu hlasitosti hudební produkce naznačuje, že Hugo je poněkud vystresován, což zase naznačuje, že se blížíme ku Praze. A taky jo. Ucpaná byla teda taky, ale myslím, že jsme ji neprojížděli déle než hodinu a u toho ještě klábosili, takže se to zkrátka nějak přežilo. Za Prahou už zase bylo co poslouchat a navíc se začalo stmívat a tak i cesta ubíhala tak nějak pokojněji. Do menší komplikace, kterou jsme zaznamenali před Plzní – cílem naší cesty. Navigační systém se, zdá se, vybil a nehodlal se nabíjet, což nepotěší v době, kdy ho potřebujete nejvíc. Následovala resuscitace na nedaleké benzínové stanici, kde tedy nemůžeme mluvit o nějaké srdečnosti, ale to vem čert. Ukázalo se, že napájecí kabel je zlomený, tedy funguje jen v určitém úhlu, kterého se povedlo s menší námahou dosáhnout. (Proklel jsem HTC autonabíječku do šestého kolene, abych si za pár dní poté objednal ještě jednu. Co se dá dělat, živit telefon se musí a reklamační anabáze do Brněnského Sunnysoftu mi za těch pár stokorun nestojí. To je pane zákazník, co? Pozn. dq)

Plzeň, no co vám o tom říct. Byla tam tma, sychralo… TomášTomáš nás vedl bezpečně na místo určení, ale drobátko nezachytil uzávěrku, či přikázaný směr jízdy – následovala tradiční panika, nadávky, a tak se stalo, že jsme si s úspěchem 4× objeli plzeňské náměstí. Což o to, náměstíčko je to věru pěkné, ale omrzí… Po úvaze jsme s Tomem byli vyhoštěni z vozu, abychom pěšo dorazili na místo a celou aféru nějak vyřešili. Pod úplatkem zapálení cigarety jsem od jednoho klučiny bleskurychle zjistil kam jít a klub jsme našli, i pořadatele Honzu, který se s Tomem vrátil k autu a dovedl na místo určení i zbytek expedice. Já zůstal v randálu, kouři a teple – v klubu. Za chvíli dorazili ostatní, mezí čímž jsem od Morbiče vyryndal pivo (dík Ondro), a jali jsme se nosit ekvipment do klubu. Zjistili jsme, že šatna je ve WATTu teda hypermalá a navíc samozřejmě přes celý klub od pódia, no co už. Dal jsem si pivo, pivo, pivo a presso s mlékem – tedy 3 piva a jedno preso s mlékem. Popovídali jsme se známýma i neznámýma lidma a přišel čas hrát svůj set. Hrálo se nám tentokrát skutečně výborně, až jsme sami byli překvapeni a dle reakcí si naše vystoupení užívali i tamní metalové hlavy – bylo to příjemný, bůh vám žehnej.

Po odehrání koncertu a nějakém dalším pivu se čas již opravdu nachýlil, a tak jsme byli nuceni vyklidit pole a hurá domů. Následovalo tradiční noční cestovaní se zastávkou u Mc'Donalds, kterou nelibě nesel zejména Hugo, oprava – kterou nelibě nesl jen Hugo – stěžujíc si na zápach v Natálce. U toho pronesl jednu z kamenných hlášek „běda jak tam najdu nějaky mekače“, což jsme v různých intervalech opakovali prakticky celou cestu. Jinak byla tma, mlha, Drudkh a Emperor a za pár hodin jsme byli v Brně, kde jsem si trochu neprozřetelně neodpustil vyzdvihnout, jak nám cesta utekla a jak jsme rychle doma, což Hugo chápal jako urážku a jal se nás přezdívat Hajzli. No, Plzeň by byla a za týden Žilina. See U.

A jak to vše dopadlo?
Ano, ano, hajzlové jsou to, ale stejně je mám rád. Kupodivu si po sobě ty „mekače“ uklidili, ale dalo to práci je takto vychovat. Určitě větší než naučit Kverdova Sirdu chodit na písek. A cesta domů? Noční D1 je svým způsobem fajn, nádherné vlakové <tr><td><tr><­td>, heh!

Doma jsem po půl čtvrté vysypal na stůl všechny úlovky, knihu pana Besteho, nějaká CD od strejdy Ravenů a osprchován usnul spánkem spravedlivých. Ano, příští týden Žilina, kde se na mě těší můj dalas lover. Jen počkej, bubeníku Hromovláďo.







Nahrávání "Trollech vs Heiden" split CD



© 2009 Hellebrant.cz Naga productions HUATH deSIGN MARF